Jak by nás mohla neurčitá kauzalita přivést k teorii kvantové gravitace

Upustíš šálek a ten se rozbije. Stisknu vypínač a žárovka se rozsvítí. Účinek následuje příčinu – je to pevné pravidlo vesmír. Snad kromě základní úrovně. Protože když máme co do činění s elektrony stojícími za fungováním vypínače a atomy v žárovce, které přeměňují elektrickou energii na světlo, kauzalita se zdá být mnohem rozmazanější.

V roce 2017 tým z Vídeňské univerzity v Rakousku popsal experiment, který prokázal, že v kvantové říši atomů a částic nelze říci, která pozorování byla výsledkem a která byla příčinou. Podle slov výzkumníků, kteří experiment provedli, to byla „první rozhodující demonstrace procesu s neurčitým kauzálním řádem“.

A přesto širší výzkumná komunita nezahodila své hrnky na kávu. Naopak to byla vítaná zpráva alespoň pro některé z těch, kteří se snažili zjistit, odkud se časoprostor bere. Pro ně by kvantová teorie gravitace, v níž by časoprostor byl vynořující se vlastností fundamentálnějších složek vesmíru, mohla nutně postrádat jednoznačnou jednosměrnou kauzalitu každodenního života.

Časoprostor, jak jej popsaly teorie relativity Alberta Einsteina, již má určitou nejasnost, pokud jde o definování pořadí událostí. Lidé pohybující se prostorem a časem různými způsoby mají různé „referenční rámce“ a ti, kteří se pohybují různými způsoby, se ne vždy shodnou na tom, zda se událost A stala před událostí B.…